Sauna ve světě
Afrika
V celé Africe je zvykem vytápět sauny na nižší teploty než v Evropě.
Asie
V Japonsku jsou téměř všechny sauny koncipovány jako oddělěné a často je toto oddělení mužů a žen ukotveno i v zákoně. V oddělených saunách je vyžadována nahota. V Korei mají pro saunu více slov v závislosti na tom, o jaký typ se jedná. Nicméně nejpoužívanější je anglické „sauna“ pro jeho světový zvuk. Tímto slovem popsané zařízení ale většinou neodpovídá klasické finské sauně. Jde spíše o komplex van, vířivek, parních komor atd..
Austrálie a Kanada
V Austrálii a Kanadě jsou sauny hlavně v hotelech, bazénech a klubech zdraví a pokud jsou společné, je nahota zakázána. V oddělených saunách je povolena a vyžaduje se osprchování před potní kúrou a sezení na ručníku.
Evropa
V Beneluxu je přístup k saunování podobný jako v Německu, tj. téměř všechny veřejné sauny jsou společné. Často jsou v těchto saunách dny jen pro ženy nebo dny pro saunování v plavkách. Používání ručníku na pokrytí lavic je povinné a stejně tak osprchování před vstupem do jakéhokoliv bazén(k)u. Ve francouzsky mluvící části Švýcarska jsou pravidla méně přísná. Často je na vůli saunujících se, zda zvolí nahotu nebo plavky.
Ve Francii, Velké Británii a zemích ležících na jihu Evropy jsou nejčastějším typem sauny ty pro jedno pohlaví. Nahota je očekávána v oddělených prostorách, ale obvykle zakázána v těch společných. Vzniká tak často nedorozumění, když obyvatelé těchto zemí navštíví Německo nebo Rakousko a naopak. Také zde bývají kratší pobyty v ohřívárně a zkracuje se nebo úplně vynechávána studená sprcha.
Ve Velké Británii, kde se sauna stává módní záležitostí, se zase praktikuje střídání sauny a vířivky. Tedy něco, co by bylo v Severné Evropě považováno za faux pax. Cizinci by si také měli dát pozor na to, že někdy se pod pojmem „sauna“ může skrývat nevěstinec.
Sauny v Itálii, Slovisku a Chorvatsku jsem podobné těm německým a rakouským, jen s volnějšími pravidly (sami sunující si určují, zda budou nazí nebo ne).
V Portugalsku byla sauna známá už před příchodem Římanů.
V Německu a Rakousku je nahota přísně vyžadována. Stejně tak používání ručníků mezi tělem a lavicí. Oddělené sauny pro každé pohlaví zvlášť jsou výjimkou. Časté jsou sauny jen pro ženy nebo sauny smíšené. Jelikož je zde sauna považována za místo odpočinku, je neslušné mluvit nahlas. A na rozdíl od Ruska a skandinávských zemí není obvyklé, aby vodu na rozpálené kameny lili sami návštěvníci. Toto obstarává tzv. „Saunameister“, který je buď zaměstnancem sauny nebo dobrovolník. Sezení v sauně trvají 10 minut a probíhají podle rozvrhu. Během sezení používá Saunameister velký ručník pro lepší cirkulaci horkého vzduchu, což zintenzivní pocení a vnímání horka. Jakmile sezení začne, není slušné vstupovat do sauny, protože by došlo k úniku tepla. Opustit saunu dříve možné je, ale za cenu nevraživých pohledů ostatních návštěvníků. Probíhající sezení může být signalizováno světlem nebo cedulí nad vstupem do ohřívárny. Ochlazení po sauně v bazénku nebo sprše je považováno za nezbytnost. V německy mluvící části Švýcarska je situace podobná jako v Německu a Rakousku, jen tam chodí do sauny více rodin a mladých lidí a nevadí hlasitější mluva.
V Maďarsku vnímají saunu jako část širší lázeňské kultury. Postoje k saunování jsou zde liberální, smíšené sauny obvyklé a nosí se plavky. Některé sauny mají tzv. „Sněhové pokoje“, které vypadají jako velké klece se sněhem a rampouchy. V nich se mohou návštěvníci po sauně na pár minut ochladit.
Ve Finsku, Estonsku, Litvě a Rusku hraje sauna velkou společenskou úlohu. Tyto země mají nejteplejší sauny a tradici masáže březovými větvičkami. Ve Švédsku jsou sauny většinou jen pro jedno pohlaví a je možné být bez oblečení nebo v plavkách. Pokud je sauna společná, je obvyklé být oblečený.
V Rusku jsou veřejné sauny výhraně oddělené, zatímco ve Finsku, Estonsku a Litvě se vyskytují oba typy. V zemích bývalého Sovětského Svazu se vyskytují tři typy saun. Prvním je veřejná sauna neboli baňa. Jde o komplex mnoha různých místností, kde je alespoň jedna finská sauna, jeden bazének se studenou vodou, odpočívárna, další sauna, kde se návštěvníci navzájem masírují větvičkami, sprcha a malá občerstvovací zóna a televizí. To vše je propojeno velkou místností, ve které jsou masážní stoly a postele pro odpočinek mezi jednotlivými potními kúrami. Druhým typem je normální finská sauna a třetí zařízení podobné baně, ale lépe vybavené a často pronajímané skupinou přátel.
Severní a Střední Amerika
V Střední Americe, resp. v Mexiku a Guatemale, existuje původní verze sauny nazvaná temazcal. Sauna temazcal je vyhotovena z hlíny nebo kamene. Charakteristickým pro ni je to, že mívá náboženský význam, kdy sauna znázorňuje lůno, prvky a mikrokosmos Země. Unikátním znakem temazcalu je to, že je často používán pro porody a šamany pro léčení. Sauna používaná původními Američany pro rituální koupele je zajímavý příklad původní tradice s mnoha společnými znaky s finskou saunou, ruskou baňou a švédkou Bastu. Jako rituální vůně se často používá šalvěj.